Máme tu naší první povelikonoční lekci italštiny, tak doufám, že jste si všichni krásně přes svátky odpočinuli a můžeme jít na to!
Dneska se opět podíváme na další část italské výslovnosti…
Zdvojené souhlásky (le doppie)
V italských slovech existují tzv. zdvojené souhlásky, které činí potíže spoustě studentům. Sama jsem s nimi na začátku bojovala, ale uvidíte, že to s nimi není tak hrozné, jak to může vypadat.
Obecně je důležité vědět, že pokud v některém slově narazíte na zdvojenou souhlásku, ale slovo přečtete špatně, význam slova se může úplně změnit. Na pár příkladů se podíváme dole.
Souhlásky F, L, M, N, R, S
Vyslovíme je tak, že je necháme vlastně déle znít. Někdy to lidem připadá, jakoby ta daná souhláska drnčela více mezi zuby. Důležité je akorát dávat pozor na to, abyste dané slovo nečetli „česky“, tzn. aby se ta daná souhláska nečetla jakoby dvakrát za sebou – například slovo: cassa (nikoliv ka-s-s-a, ale kassa).
například:
– mamma (mamma), rosso (rosso), bocelli (bočelli)
Souhlásky B, C, D, G, P, T, Z
Tady u těch souhlásek vytvoříme před jejich přečtením takovou kratší pauzu a pak je teprve vyslovíme.
například:
– babbo (ba:bo), pizza (pi:ca), Lecce (le:če)
A jak jsem slíbila, tady je pár příkladů, jak můžete změnit význam slova nesprávnou výslovností:
nonno (nonno) – dědeček
nono (nóno) – devátý
cassa (kassa) – kasa
casa (káza) – dům
rossa (rossa) – červená
rosa (róza) – růže
Rada na závěr? Podle mně se vyplatí učit se výslovnost každého slovíčka zvlášť a ne si pamatovat všechny pravidla a skupiny souhlásek nazpaměť, ale to nechám na vás…
2 komentáře
ĎAKUJEM za praktické rady a tipy. Pomáhajú pri učení, veľmi.
Jé tak to mám radost 🙂 Budu se snažit dávat víc tipů teda ještě..