Něco málo o mně a o blogu
Ahoj, jmenuju se Zuzka narodila jsem se v Liberci. V 18 jsem poprvé vycestovala s kamarádkou do Itálie, kde jsem v létě brigádničila čtyři měsíce než jsem nastoupila na vysokou školu v Liberci.
Na konci prvního semestru jsem jela navštívit kamarádku do Itálie, kde jsem se zamilovala do jednoho Itala. Jak jinak, stejný scénář už zažilo tolik holek! Během druhého semestru jsme se několikrát viděli a na konci prváku jsem se rozhodla za ním odjet. Jedinou možností byl Erasmus ve Veroně a tím začalo mé dobrodružství.
Nebudu tu celý příběh rozebírat do detailů. V druháku jsem definitivně přestoupila na univerzitu v Perugii (ve stejném regionu, kde on bydlel, abychom si byli blíž). Školu jsem dodělala a začala jsem pracovat.
Celkem jsem v Itálii strávila 6 let. Nikdy jsem nebyla v kontaktu s Čechy (ono jich v mém okolí ani moc nebydlelo). Podařilo se mi tak skvěle integrovat do italské rodiny a proniknout do tajů italské kuchyně. Co hlavně, do té domácí, kterou si předávají rodiny z generace na generaci. Rodiče přítele řídili 20 let hotel a měli zkušeností na rozdávání. Snažili se mi předat co nejvíce informací (jejich dcera na vaření moc nebyla a já měla zájem se učit 🙂 ).
Nikdy předtím jsem nevařila. Občas jsem se zmohla na nějaký rychlo výtvor a moje poslední jídlo, co jsem uvařila ještě v Čechách byly kolínka, který jsem nechala vystydnout stranou ve dřezu a na pánvi jsem si rozpustila tavený sýr. Ani na to nechci vzpomínat :-).
Vaření v Itálii mě ale bavilo. Neskutečně. Odjakživa jsem byla obrovský gurmán, nikým nepochopený. V Itálii to bylo jinak. Tchán byl stejný gurmán a vůbec všichni Italové to jídlo tak nesmírně prožívali! Pro mě tu nastal životní zvrat a já prostě musela začít vařit. Chtěla jsem to všechno umět, protože tohle jídlo mi začalo dávat smysl a bylo pro mě neskutečným labužnickým požitkem!
Takhle jsem to teda vedla. Stále jsem vařila, chodila na festivaly, užívala si nočního života, moře a všeho italského a přeměnila jsem se tak trochu na pravou Italku (ono když vám je 19 tak vás život v jiné zemi ovlivní ať už chcete nebo ne). Jenže přišla ekonomická krize a my se po 6 letech rozhodli odejít zpět do ČR za prací. Strávili jsme tu spolu ještě 2 roky a nakonec se rozešli. Dodnes jsme dobří kamarádi a já zůstala v kontaktu s celou jeho rodinou i kamarády.
Proto časem vznikl tento blog, kde vařím, to co vařím a tohle jídlo opravdu zbožňuji. Budu se vám snažit předat všechno, co jsem se sama naučila a snad ještě mnohem více. Neustále se vzdělávám a jsem v kontaktu se svými známými a kamarády z Itálie, kteří mi čas od času dodají nějaký ten maminčin nebo babičin recept.
Proto všechno, co tu najdete si vaří Italové doma a nic z toho nijak nepozměňuji, protože by to nemělo smysl. Snažím se pouze tradiční recepty uvařit ze surovin, které můžete v ČR sehnat, i když to není vždy lehké.
Italská kuchyně je regionální a proto každý recept má svá specifika na regionální produkty. Není vždy pro mě proto snadné sehnat vše potřebné, abych vám mohla připravit recept přesně tak, jak má být (např. na janovské pesto by se měla použít bazalka, co roste v Janově, logicky tam nepojedu, abych ji tam natrhala, použiju českou), snažím se tedy alespoň vysvětlit, jak ho připravit, aby byl opravdu autentický.
Tak se budu těšit na vaše připomínky a komentáře a doufám, že se vám i v budoucnu budou moje stránky líbit!! Snažím se je pro vás co nejvíce vylepšovat, aby všechno bylo jasnější a snadnější. Tak díky, že sem chodíte!! 🙂